:: wikimiki.org ::

Skansen

Skansen

Skanzen, též skansen, je národopisné muzeum nacházející se pod širým nebem. Slovo pochází ze švédského skansen, což znamená hradby, a to podle parku ve Stockholmu, kde bylo první takovéto muzeum lidových staveb v roce 1891 založeno. Výrazným znakem skanzenu je, že jde o živé muzeum, tedy nikoli jen o vitrinky a exponáty, ale i o ukázku aktivní činnosti, např. venkovská kovárna bude mít kováře tam pracujícího apod. Slovem skanzen se někdy také označují soubory průmyslových staveb (technický skanzen) nebo rekonstrukce archeologických nálezů (archeologický skanzen). I zde jsou často k dispozici ukázky fungování předváděných exponátů. Nejstarší české národopisné muzeum bylo založeno arcivévodou Ludvíkem Salvátorem Toskánským okolo roku 1900 v Přerově nad Labem. Nejznámějším a největším skanzenem v Česku je Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, které v roce 1925 založili bratři Alois a Bohumír Jaroňkové. Používá se také přenesený význam slova skanzen – např. řekne-li se, že někdo "má v hlavě skanzen komunismu", znamená to, že myslí jako v době komunistické nadvlády. Ve stejném duchu, je označení nekonečně se vlekoucího soudního postihu Vladimíra Hučína za "skanzen komunismu".

Odkazy na skanzeny v Česku

- Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
- Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem
- Muzeum lidové architektury Zubrnice
- Archeologický skanzen Březno u Loun
- Skanzen Strážnice
- Podorlický skanzen Krňovice (ve výstavbě)
- skanzen a muzeum těžby vápence Solvayovy lomy kategorie:skanzeny

1891

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1886 1887 1888 1889 1890 - 1891 - 1892 1893 1894 1895 1896 ----

Události

Česko
- V Praze Holešovicích bylo vybudováno Výstaviště Svět
- 24. února - nová ústava v Brazílii
- 15. květen - Encycklika Rerum novarum
- Byla složena Portugalská hymna

Vědy a umění

- Thomas Alva Edison patentoval kinematograf (filmovací kamera) a tzv. kinetoskop jako promítací stroj

Narození

Česko
- 9. duben Vlasta Burian, český herec († 31. leden 1962)
- 23. červen Vladislav Vančura, český spisovatel († 1. červen 1942, popraven)
- 8. července Josef Hora, český básník († 21. června 1945)
- 7. září Ferenc Futurista, český herec († 19. června 1947) Svět
- 3. ledna Michal Pro, mexický kněz († 23. listopadu 1927)
- 27. leden Ilja Grigorjevič Erenburg, ruský spisovatel († 31. srpen 1967)
- 15. srpen Tor Bergeron, švédký meteorolog († 13. červen 1977)
- 12. říjen Svatá Edith Stein, židovská mučednice († 9. srpen 1942)
- 26. prosince Henry Miller, († 7. června 1980), americký spisovatel
- Hendrik Adamson, estonský esperantský spisovatel († 1946)

Úmrtí

Česko
- 22. srpen - Jan Neruda, český básník a novinář (
- 9. července 1834) Svět
- 11. květen - Karl Wilhelm von Nägeli, švýcarský botanik
- 10. listopadu - Arthur Rimbaud, francouzský básník (
- 20. říjen 1854)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1891년 simple:1891

Ludvík Salvátor Toskánský

Ludvík Salvátor (1847–1915) se narodil v italské Florencii. Pocházel z pobočné větve habsbursko-lotrinského rodu vládnoucího v Toskánském velkovévodství mezi léty 1737 do 1859. Byl ve své době velmi významným cestovatelem, geografem, přírodovědcem, spisovatelem, za svou práci získal celou řadu mezinárodních ocenění a byl členem významných evropských vědeckých společností. Ludvík Salvátor napsal desítky vědeckých knih, ve kterých publikoval informace o přírodních poměrech, povětrnostních podmínkách, floře, fauně, kultuře a obyvatelích oblastí od Středomoří, přes Jadran a Severní moře, až po Jižní Ameriku a Austrálii. Po napoleonských válkách si poslední vládnoucí toskánský velkovévoda Leopold II. zakoupil v roce 1860 panství Brandýs nad Labem, které od roku 1870 až do své smrti v roce 1915 spravoval Ludvík Salvátor. V Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě. Na tuto tradici navázal v roce 1967 skanzen Polabského muzea.

Externí odkazy

- [http://www.ludwig-salvator.com německá stránka o Ludvíku Salvátorovi Toskánském]
- [http://radio.cz/cz/clanek/36076/limit Ludvík Salvátor na stránce Českého rozhlasu] Ludvík, Salvátor, Toskánský Ludvík, Salvátor, Toskánský Ludvík, Salvátor, Toskánský

1900

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1895 1896 1897 1898 1899 - 1900 - 1901 1902 1903 1904 1905 ----

Události

Česko
- založena Česká strana lidová
- Na Sněžce byla postavena dřevěná budova meteorologické stanice, Stavba vysoká 18 metrů byla po 2. světové válce jedinou fungující meteorologickou stanicí ve střední Evropě.
- Kamenický Šenov byl povýšen na město
- vznikl politický okres Moravská Ostrava Svět
- 27. února Piet Cronje kapituloval i s celou svou armádou
- Svobodný Oranžský stát se stal britskou kolonií
- vybudování metra v Berlíně
- začal vycházet Kronen Zeitung
- svolán Panafrický kongres
- potlačení povstání boxerů; Čína

Vědy a umění

- Na pařížské výstavě Expo 1900 byl poprvé použit termín televize.
- Max Planck publikoval Planckův vyzařovací zákon
- David Hilbert předložil tzv. Hilbertovy problémy
- objeven chemický prvek radon
- Paul Ulrich Villard objevil záření gama
- Thomas Alva Edison patentoval akumulátor na bázi NiFe
- objeven vrak v němž byl nalezen tzv. Mechanismus z Antikythery

Narození

Česko
- 29. březen Jiří Wolker, český básník († 3. leden 1924)
- 26. dubna Alén Diviš, český malíř († 15. listopadu 1956)
- 17. května Pierre de Lasenic, český hermetik († 23. června 1944)
- 26. květen Vítězslav Nezval, český básník († 6. duben 1958)
- 28. července Josef Knap, český spisovatel
- 16. listopadu Eliška Junková, česká automobilová závodnice († 5. ledna 1994)
- 13. prosinec Karel Teige, český kritik a teoretik umění († 1. říjen 1951) Svět
- 4. února Jacques Prévert, francouzský básník († 11. dubna 1977)
- 12. února Vasilij Ivanovič Čujkov, sovětský voják († 18. března 1982)
- 6. března Gottlieb Daimler, německý vynálezce (
- 17. března 1834)
- 29. června Antoine de Saint-Exupéry, francouzský spisovatel († 31. července 1944
- Nikolaj Fjodorovič Pogodin, sovětský dramatik († 1962)
- Vsevolod Vitaljevič Višněvskij, sovětský dramatik († 1951)

Úmrtí

Česko
- 8. srpna Emil Škoda, český technik a podnikatel (
- 19. listopadu 1839) Svět
- 25. srpna Friedrich Nietzsche, německý filozof (
- 15. října 1844)

Hlava státu

- František Josef I. Kategorie:19. století ja:1900年 ko:1900년 simple:1900

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.

Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura

- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na

- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

Rožnov pod Radhoštěm

Rožnov pod Radhoštěm je městem Zlínského kraje v okrese Vsetín. Leží na řece Rožnovská Bečva na úpatí Vsetínských vrchů 12 km východně od Valašského Meziříčí v nadmořské výšce 378 m. Poprvé je zmiňováno 1267 v listině svého zakladatele Bruna ze Šaumburku. Z hradu, který stál na kopci Hradisko, zůstalo jen torzo. Rožnov pod Radhoštěm je znám především svým skanzenem Valašské muzeum v přírodě, který založili Bohumír a Alois Jaroňkovi. Koncem 18. století se Rožnov pod Radhoštěm postupně stává lázněmi, nejprve žinčicovými, později klimatickými. Lázně byly zrušeny v roce 1960. Jejich obnova se nedaří, a to především změnou charakteru města v průmyslové centrum, které je soustředěno v tzv. Průmyslovém areálu.

Externí odkaz

- [http://mesta.obce.cz/vyhledat.asp?obec=Ro%9Enov+pod+Radho%9At%ECm&typ=1 Rožnov pod Radhoštěm na serveru veřejné správy Obce.cz]

Prameny

- kolektiv autorů: Okres Vsetín, Brno - Vsetín, 2002, ISBN 80-86298-09-4
- Kramoliš, Čeněk: Z kroniky města Rožnova pod Radhoštěm, Rožnov p. R. 1920
- Kramoliš, Čeněk: Ročenka města Rožnova p. R. a osad v okrese Rožnov, Rožnov pod Radhoštěm 1931
- [http://www.czso.cz/lexikon/mos2003.nsf/mos?openform&:544841 podrobné statistické údaje z roku 2003 na stránce ČSÚ] Kategorie:Česká města Kategorie:Okres_Vsetín kategorie:Valašsko_(Morava)

1925

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1920 1921 1922 1923 1924 - 1925 - 1926 1927 1928 1929 1930 ----

Události

Česko Svět
- 5. října – Archeolog Howard Carter vstoupil do pohřební komory faraona Tutanchamona.
- Kostarika vystoupila ze Společnosti národů.
- Byla formulována teorie kvantové mechaniky.

Vědy a umění

- založeno Osvobozené divadlo

Nobelova cena

Narození

Česko Svět
- 21. březen - Hugo Koblet švýcarský profesionální cyklista
- 11. června William Styron, americký prozaik
- 28. srpna Arkadij Natanovič Strugacký († 12. října 1991), ruský spisovatel
- 14. března John Barrington Wain, anglický spisovatel († 24. května 1994)
- Isidore Isou, francouzský spisovatel a režisér

Úmrtí

Česko
- 6. únor – Karel Emanuel Macan, český hudební skladatel a esperantista (
- 25. prosinec 1858)
- 24. únor – Alois Mrštík, český spisovatel (
- 14. říjen 1861)
- 15. březen – Jan Evangelista Chadt-Ševětínský, český lesník a autor lesnické literatury (
- 26. únor 1860)
- 24. říjen – Jindřich Šimon Baar, český spisovatel (
- 7. únor 1869) Svět
- 12. březen – Sun Jat-sen, čínský politik (
- 12. listopadu 1866)
- 28. prosinec – Sergej Alexandrovič Jesenin, ruský spisovatel (
- 3. říjen 1895)

Hlava státu

Tomáš Garrigue Masaryk Kategorie:20. století ja:1925年 ko:1925년 simple:1925 th:พ.ศ. 2468

Komunismus

Komunismus je společenský systém založený na společném vlastnictví výrobních prostředků.

Vznik, vývoj a krize

Idea společného vlastnictví se objevila v 16. století u Thomase Mora (utopický socialismus) a v 18. století u francouzského revolucionáře Babeufa. Základy této utopické vize budoucnosti popsali ve svém díle filozofové Karl Marx a Friedrich Engels (u nás se vžila jména Karel Marx a Bedřich Engels), později je rozvinul a uvedl do praxe ruský profesionální revolucionář Vladimir Iljič Lenin. Termín komunismus označuje i ideje a politiku komunistických stran, které vznikly až mnoho let po Marxově smrti a které se jen zdánlivě inspirovaly marxistickými principy. Komunismus je založen na principu "každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb". V komunistickém systému již nemají existovat třídy nebo státní aparát. Pojem dikatura proletariátu, který je někdy mylně považován za synonymum komunismu, označuje revoluční období, v němž ještě existují různé společenské třídy, ale diktatura buržoazie je již nahrazena diktaturou proletariátu nad buržoazií (někdy také označované jako socialismus). Ostatní ideologické nebo filozofické názory (např. náboženství) jsou považovány za nepřátelské a potlačují se všemi dostupnými prostředky, i násilím. Demokratické principy rozhodování jsou uvedeny do praxe na principu samosprávy v dělnických radách na různých úrovních, které jsou propojeny systémem delegátů. Z hlediska ekonomického je cílovým stavem společnost, kde každý člen přispívá podle svých možností, ale využívá společné zdroje podle svých potřeb. To předpokládá vysoké morální vlastnosti každého jedince, kterých je nutné dosáhnout převýchovou a zkušeností života v nezbožních vztazích. Prvním pokusem o realizaci komunismu v praxi byl Svaz sovětských socialistických republik, který vznikl 30. prosince 1922 na území Ruska. Hlavním ideologem a vůdcem tohoto státu byl V. I. Lenin, který se rychle zbavil opozice a zlikvidoval soukromé vlastnictví. Nenahradil ho však vlastnictvím nikoliv přímo společenským, ale státním, a vytvořil tak totalitní stát. Komunismus je svými odpůrci srovnáván s nacismem. Oba existující systémy byly založeny na útlaku a nesvobodě. Výsledkem jejich vlády bylo vyvraždění milionů lidí, válečné nepokoje a ekonomický úpadek. Na konci 80. let 20. století komunismus zkrachoval. Stejně tak se nedařilo převychovat občany komunistických států podle potřeb ideologie. Komunistické státy (samy se ovšem za komunistické neoznačovaly, a jen některé se nazvaly socialistickými) se postupně ekonomicky vyčerpaly, v konkurenci států s tržní ekonomikou neobstály a navrátily se k demokratickým formám vlády. Zbylo jen několik států, kde se podařilo udržet režim, za cenu tvrdého útlaku a velmi nízké životní úrovně obyvatelstva. Příkladem je Kuba nebo Severní Korea, avšak Čína se pokouší systém reformovat; povolila západní investice a soukromé vlastnictví a zažívá ohromný hospodářský růst.

Vztah státu a církve za kommunismu

Podle antikomunistů byl čistě nepřátelský: Stát se snažil církev potlačit. To však platilo zejména za Lenina, později byl vztah mnohem diferencovanější. V roce 1922 zabral kommunistický stát veškeré církevní cennosti na financování boje proti hladomoru. Zbylý církevní majetek byl sekvestrován. Mezi kněžími se našlo pár kollaborantů, kteří byli ochotni s bolševiky spolupacovat. Kněží Alexandr Vvedenskij a Vladimír Krasnitskij zorganisovali Dočasnou vyšší církevní správu. Získala podporu mezi "bílými" (ženatými) kněžími, jimž byl podle církevního práva zapovězen postup do úřadu biskupa. S pomocí "pracující inteligence" (pokrokářů) byla nakonec ustanovena Živá církev (Живая церков). Josif Vissarionovič Stalin byl vystudovaný pravoslavný kněz (nesložil pouze závěrečné zkoušky). Znal proto církev dobře zevnitř. Věděl, že církev není možné zničit, že ji však lze jako každou jinou byrokratickou strukturu přimět ke spolupráci. Církev není záležitost jednoho člověka, nýbrž mnoha lidí. Živou církev zrušil a její přílušníky zařadil do oficiální ruské pravoslavné církve. Dne 8. listopadu 1943 byl partriarchou moskevským a vší Rusi zvolen Sergej (Sergius; původním jménem Ivan Nikolajevič Stragorodskij), dnes považovaný za symbol kollaborace a herese sergianismu. Politiku KSČ vyhlásil Klement Gottwald na schůzi ÚV KSČ dne 9. června 1948: "Pryč od Říma a směrem k národní církvi . . . Je nutné církev neutralisovat a dostat ji do svých rukou tak, aby sloužila režimu . . ." Když byl zvolen presidentem republiky, arcibiskup Josef Beran na jeho počest sloužil slavnostní Te Deum. V roce 1949 KSČ od Katholické církve požadovala: # vyhlásit loyalitu vládě # zrušit suspensaci a jinou diskriminaci kněží, kteří s vládou spolupracují # suspendovat kněze, kteří byli odsouzeni za protistání činnost, zejména za pomoc při emmigraci Církev na tyto požadavky nepřistoupila. Proto byla 10. června 1949 zahájena kollaborantská Katholická akce. Odpovědí církve byla exkommunikace participantů Katholické akce (20. června 1949) a všech členů kommunistické strany (1. července 1949). Odpovědí státu bylo přerušení diplomatických styků s Vatikánem a postátnění církve. V roce 1950 byly v Akci K zlikvidovány mužské kláštery a 2000 řeholníků internováno v centralisačních klášterech. Ve stejný den byla v Akci P násilně sloučena řeckokatholická církev s pravoslavnou. Z pokrokových kněží byl ustanoven Velehradský výbor katholického duchovenstva. Zároveň probíhaly divadelní processy proti katholické hiearchii. Zatímco po roce 1989, kdy v postkommunistických státech byla uskutečněna plná náboženská svoboda, se situace v katholické církvi normalisovala (problém byl jen s ženatými kněžími), v pravoslaví k tomu nedošlo. Exil označil domácí církev za nenapravitelně zkorumpovanou, neboť všichni hierarchové byli údajně aktivními agenty KGB. Hlubším důvodem však nepochybně je, že domácí církev je ekumenická, zatímco exilová antiekumenická.

Současná diskuse v Evropě

V Evropě, včetně parlamentu EU, probíhá diskuse mezi těmi, kteří stále ještě považují komunismus za něco příkladného, a těmi, kteří jej rozhodně odsuzují. První skupina, ať komunismus zažila nebo ne, v něm vidí alternativu ke vlivu silných ekonomických lobby, druhá skupina poukazuje na jeho příbuznost s fašismem a zároveň se zasazuje o více demokracie a skutečný právní stát jak v EU, tak v jednotlivých zemích.

Současná diskuse v České republice

Komunisté jsou částí české politické scény. Čas od času se objeví snahy komunismus, nebo jeho symboly, postavit mimo zákon -- jako například petice z února 2005 [http://www.zrusmekomunisty.cz zrusmekomunisty.cz]. Kritici ale poukazují na otázku, co s těmi, kteří jsou sice v duchu a jednání "komunisté", tedy zastávají nebo používají praktiky z dob totality, ale nevystupují pod tímto označením. Také poukazují na neúčinost již usnesených zákonů. Zastánci zákazu komunismu, nebo jeho symbolů a názvu pro politicky činné organizace, poukazují na nutnost se s totalitní minulostí vypořádat. A na takový zákaz jako první krok.

Podívejte se také na

;Pojmy:
- Korupce
- Nomenklatura
- Socialismus
- Totalita ;Reference:
- Hannah Arendtová: (The Origins of Totalitarianism)
- Milovan Džilas: Nová třída
- George Orwell: 1984 (beletrie)
- Karl Popper: Otevřená společnost a její nepřátelé (Open Society and its Enemies)

Externí odkazy

:
- [http://www.9komentaru.cz Devět komentářů ke Komunistické straně Číny] Kategorie:Politický systém Kategorie:Ideologie ja:共産主義 ko:공산주의 ms:Komunisme simple:Communism zh-min-nan:Kiōng-sán-chú-gī

Komunismus

Komunismus je společenský systém založený na společném vlastnictví výrobních prostředků.

Vznik, vývoj a krize

Vztah státu a církve za kommunismu

Současná diskuse v Evropě

Současná diskuse v České republice

Podívejte se také na

Externí odkazy

Valašské muzeum v přírodě

Valašské muzeum v přírodě je nejstarším, největším a nejnavštěvovanějším českým skanzenem. Muzeum v Rožnově pod Radhoštěm v roce 1925 založili bratři Alois a Bohumír Jaroňkové. Po celý rok v muzeu probíhají akce inspirované folklorem, lidovými zvyky a tradičními řemesly. Areál je využíván i pro další kulturní akce.

Části muzea

Dřevěné městečko

Dřevěné městečko je nejstarší částí muzea, pro veřejnost bylo otevřeno v roce 1925. Byly do něj přeneseny domy z rožnovského náměstí. Kostel pochází z Vetřkovic, ale byl osazen věží z Tiché. Kolem něj se rozprostírá hřbitov Valašský Slavín. Fojtství je kopií stavby z Velkých Karlovic.

Mlýnská dolina

Shromažďuje funkční technické stavby (valcha, mlýn, pila, hamr, lisovna oleje). Většina exponátů je poháněna vodou. Mlýnská dolina je nejmladší částí muzea, pro veřejnost byla otevřena v roce 1982

Valašská dědina

Valašská dedina je nejrozsáhlejší část skanzenu, ve které je soustředěno více než 70 staveb. Hospodářská stavení, salaše, stáje, kovárna a větrný mlýn představují typické osídlení Valašska. Pro funkční typ větrného mlýnu však nebyla zvoleno vhodné místo, a tak se síla větru nedá prakticky využít. Součástí je i chov původního valašského plemene ovcí.

Pustevny

K muzeu patří také dvě secesní ubytovny Libušín a Maměnka na Pustevnách, které byly postaveny podle lidovou architekturou inspirovaného návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Ty muzeum spravuje od roku 1995.

Externí odkaz

http://www.vmp.cz Valašské muzeum v přírodě kategorie:Valašsko_(Morava) kategorie:skanzeny kategorie:Národní_kulturní_památky_ČR

Rožnov pod Radhoštěm

Externí odkaz

- [http://mesta.obce.cz/vyhledat.asp?obec=Ro%9Enov+pod+Radho%9At%ECm&typ=1 Rožnov pod Radhoštěm na serveru veřejné správy Obce.cz]

Prameny

Přerov nad Labem

Přerov nad Labem je dnes jako před staletími obcí zemědělskou. Leží ve Středočeském kraji třicet kilometrů na východ od Prahy, v úrodném Polabí, v trojúhelníku tvořeném městy Čelákovice, Lysá nad Labem a Český Brod. Najdete tu renesanční zámek, na jehož úpravách se v 16. století podílel i významný císařský architekt Bonifác Wohlmuth nebo stavitel Matteo Borgorelli, kostel a pramen sv. Vojtěcha, archeologické naleziště dokazující osídlení této oblasti už před 7000 lety, opuštěný pivovar připomínající někdejší slavnou historii polabského chmelařství, soukromé muzeum motocyklů a jízdních kol, ale hlavně nejstarší skanzen lidové architektury v českých zemích. Přerov nad Labem je obcí s velmi hlubokými dějinami – v roce 1993 oslavil tisíc let od první písemné zmínky.

Pozoruhodnosti v obci a okolí

- Zámek Dvoupatrová renesanční stavba o půdorysu pravidelného čtyřúhelníku o stranách 40x45 metrů, obklopená zděným vodním příkopem. Do současnosti se zachovalo jižní a východní křídlo, nad jihovýchodním schodištěm je nevysoká osmiboká věž se stanovou střechou, zakončenou makovicí. Místnosti jsou vybaveny dobovým nábytkem, pořízeným za Ludvíka Salvátora Toskánského na konci 19. století. V přízemí je bývalá kaple sv. Salvátora, nad ní rytířský sál s velkým krbem a zbytky loveckých trofejí. Zámek byl nedávno citlivě rekonstruován. Za pozornost stojí zejména obnovené fresky na stěnách obou křídel zámku a sgrafitová výzdoba fasády s figurálními výjevy biblického i světského charakteru. Od roku 1958 zámek využíval Československý rozhlas, který jej v roce 1982 koupil. V nedávné minulosti byl v zámku umístěn archiv Českého rozhlasu, dnes je bez využití a veřejnosti nepřístupný (pokud byste měli zájem o dlouhodobý pronájem budovy pro nekomerční účely, kontaktujte kancelář generálního ředitele Českého rozhlasu).
- Skanzen lidové architektury Polabského muzea Jedná se o čtvrtý největší skanzen v Evropě s výjimkou severských zemí a o nejstarší národopisné muzeum v Česku. Jeho historie začíná okolo roku 1900. Tehdy majitel místního zámku – arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský – zakoupil pro účely národopisného muzea Staročeskou chalupu (bývalou panskou kovárnu a později přerovskou rychtu). Na tuto aktivitu navázalo v roce 1967 Polabské muzeum, které zde založilo záchranný skanzen polabské lidové architektury. Do současné doby bylo do skanzenu o rozloze necelých 2 hektarů přeneseno celkem 30 objektů (9 chalup, 4 špýchary a další drobnější roubené stavby a lidové památky). V jednotlivých budovách jsou umístěny tématické výstavy mapující narození dítěte a jeho křtiny, domácí pečení chleba, perníku a marcipánu, mlékařství, kořenářství, duchovní život, lidovou módu a umění, stavitelství, zpracování zrna a historii mlynářství, praní prádla ve starých časech, kamna a kamínka v domácnostech, lidové léčení nebo chmelařství a vinařství na Nymbursku. Ovocný sad dotváří malou včelařskou expozici se skupinkou vyřezávaných úlů. Ve skanzenu mají otevřeno od dubna do října celý týden mimo pondělí od 9 do 17 hodin, v předvánočním a předvelikonočním období jsou tu zvláštní výstavy lidových zvyků spojených s těmito svátky.
- Kostel sv. Vojtěcha Farní kostel byl postaven v raně barokním slohu v letech 1681–1682. Z původní stavby se do dnešní doby zachoval polokruhový presbytář. V roce 1865 došlo k rozsáhlé přestavbě, během které byla nově postavená loď a věž. V chrámu jsou boční oltáře sv. Václava a Panny Marie z konce 17. století a hlavní oltář sv. Vojtěcha z 18. století. V roce 1982, při oslavě 300. výročí jeho vysvěcení, se konala poutní slavnost za účasti kardinála Františka Tomáška.
- Studánka s kapličkou sv. Vojtěcha Studánka byla postavena počátkem 19. století v polích na jižním okraji obce. U tohoto pramene údajně odpočíval druhý pražský biskup sv. Vojtěch při jeho cestách z Libice nad Cidlinou do Prahy. Při oslavě 900. výročí smrti sv. Vojtěcha roku 1897 byla kaplička obnovena a v čelní stěně ve výklenku byl umístěn nový světcův obraz.
- Památné lípy Na Vrších Čtveřice lip srdčitých v místě zvaném Na Vrších, které obklopují boží muka se studánkou z poloviny 19. století.
- Soška Panny Marie Drobná plastika ze začátku 20. století, která stojí na náměstíčku zvaném Na Plácku.
- Významný krajinný prvek Přerovská hůra Jde o tzv. svědecký vrch (236 m) tvořený křídovými slínovci nacházející se asi 1 km severovýchodně od skanzenu. VKP byl vyhlášen pro ochranu teplomilných rostlinných společenstev a pro bohatý výskyt zejména bezobratlé fauny. Na vrcholu se nacházejí zbytky hradiště z doby halštatské, které bylo znovu používáno v době hradištní. Přerovskou hůru v krajině doplňuje její "dvojče" – o několik metrů nižší Semická hůra. Semická hůra Semická hůra Semická hůra Semická hůra Semická hůra Semická hůra Semická hůra Semická hůra

Historie

10. století – Počátky, sv. Vojtěch

První písemná zmínka o Přerovu je stará více jak 1000 let. Šlo o záznam o převodu vlastnictví obce – v roce 993 jej druhý pražský biskup sv. Vojtěch daroval i s několika dalšími vesnicemi benediktýnskému klášteru v Praze na Břevnově. Ten panství dále pronajímal. Podle pověsti měli přerovští nájemci povinnost udržovat brod přes Labe a cestu skrz bažiny v místech, kudy vedla jedna ze zemských stezek od Prahy na Lysou. V 13. století se Přerov dostal do nájmu královského podstolníka Kojaty z Hněvina Mostu, který obec roku 1227 odkázal svému panoši Konrádovi. Mezi držiteli následují Ranek z Přerova (1266) a Matouš z Přerova (1279). Za vlády Karla IV. byla přerovská tvrz spravována přímo klášterem.

14. století – Povýšení Přerova na městečko, rozvoj

Klášter měl v plánu zde vystavět nové správní sídlo. Stavbu, která byla zahájena okolo roku 1380, se však nepodařilo dokončit. Noví nájemci Michal Drštka ze Sedlčánek (1400) a Petr z Trkova (1419) dostali za úkol stavbu zachovat a opravovat. Po smrti Petra z Trkova Přerov získal do vlastnictví císař Zikmund, který jej společně s Mochovem, Břístvím, Nehvízdky, Sedlčánky, Starým Vestcem a Vykání v roce 1437 zastavil nejvyššímu hofmistrovi Jindřichovi ze Stráže. V roce 1466 obec zdědil Jiří Strážský ze Stráže a Přerova, který zastával funkci nejvyššího soudce českého království. Jeho dcera Johanka se provdala za nejvyššího kancléře Království českého Jana ze Šelmberka. Tento majitel požádal krále Vladislava II. o povýšení Přerova na městečko, k čemuž došlo v roce 1499. Jeho dědic, nejvyšší komorník Království českého Jindřich ze Šelmberka prodal v roce 1524 Přerov spojeným pražským obcím. Těm byl v roce 1547 po konfiskaci obecního majetku po stavovském povstání zabaven a císař Ferdinand I. jej začlenil mezi královské statky. K prvním známým hejtmanům přerovského komorního panství patřil člen staré českobudějovické rodiny Jan starší Robmháp ze Suché (1560). V těchto časech dochází k významným rekonstrukcím přerovského zámku, na nichž se podílejí mimo jiné Bonifác Wolmuth (1560), Matteo Borgorelli (1563) a Ettore de Vaccani (1574–1605). V tomto období byly vyzdobeny zdi východního křídla sgrafity, o čemž svědčí letopočet 1567 na dnešním severním nároží západní stěny východního traktu. Po dostavbě zámku se pozornost správce zaměřila na výstavbu a rekonstrukce hospodářských budov – pivovaru, starého mlýna, nového mlýna s pilou, dvora, vinice, chmelnice a rybníků.

16.–18. století – Úpadek po třicetileté válce

Po roce 1598 došlo k postupnému rozprodání významné části přerovského panství, jehož zbytek byl v roce 1632 Ferdinandem II. připojen k brandýskému císařskému panství. Hospodářskou prosperitu Přerova podstatně narušila třicetiletá válka, během níž byl celý kraj válčícími stranami bezostyšně vyssáván. Zkázu dovršili v roce 1639 vojáci švédského generála Johana Banéra, kteří kromě Přerova vypálili i císařské statky Benátky a Lysá. Význam Přerova po třicetileté válce, nejen kvůli zkáze místního zámku, upadal. Až v roce 1671 došlo i na opravu zdevastovaného zámku stavitelem Santino de Bossim. Ani on však nedokázal zabránit zřícení severního a západního křídla zámku společně se severní části východního křídla. Zřícené části nebyly už obnoveny a zachovaly se v původním stavu ze 17. století. Kdysi reprezentativní objekt poklesl ve svém významu na lovecký zámeček. Možná díky tomu byl však jeho zbytek zachován do dnešních dní. Poválečná obnova místních lesů proběhla poměrně rychle a tento kraj stal oblíbeným místem pro císařské lovy a hony. Přerov byl proto několikrát navštíven císaři Leopoldem I. a Karlem VI. Návštěva prvního z nich, ke které došlo 20. června 1680, byla po několik století připomínána i na obecní pečeti. Za vlády Josefa II. docházelo k oživení oblasti pod Přerovskou hůrou, severně od ní na panských pozemcích vznikla osada Nový Přerov, kde se usazovali převážně drobní chalupníci a hospodáři.

19. století – Obnova

Obec společně se zámkem ožila po roce 1860, kdy panství koupil toskánský velkovévoda Leopold II. Po jeho smrti zámek zdědil jeho syn Ludvík Salvátor Toskánský, který byl známým spisovatelem, cestovatelem a milovníkem přírody. Jeho nákladem byl opuštěný a značně zanedbaný přerovský zámek v letech 1872–1873 obnoven do původní podoby ze 16. století.

20. století – Časy slávy i bídy

3. března 1903 došlo ke sloučení samostatných obcí Starý a Nový Přerov, které od tohoto data používají společný název Přerov nad Labem. Po smrti Ludvíka Salvátora Toskánského zámek koupil císař František Josef I., po něm jej zdědil v roce 1916 poslední rakousko-uherský císař Karel I. Po roce 1918 se Přerov nad Labem stal nezávislou obcí, přerovský zámek byl konfiskován českosloveským státem, který ho v průběhu 20. a 30. let pronajímal mládežnické organizaci YWCA. Během druhé světové války koupil zámek německý lékař Faifar, který zde zamýšlel vybudovat vodoléčebné sanatorium. Po osvobození v roce 1945 připadl zámek Fondu národní obnovy. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl zemědělský Přerov nad Labem postižen kolektivizací se všemi negativními vlivy na životní prostředí i na uvažování místních obyvatel. Následky tohoto období se v současné době pomalu napravují.
- V historické literatuře se nejčastěji objevují tyto formy jména Přerova nad Labem: Prerow (latinsky), Prerow an der Elbe, Alt Prerau (německy).

Osobnosti Přerova nad Labem, obec ve filmu a literatuře

V Přerově nad Labem se narodili nebo zde působili mimo jiné tyto osobnosti: italští stavitelé Matteo Borgorelli (1510–1572) a Ettore de Vaccani, český stavitel Bonifác Wolmuth, autor vlastivědných prací Otakar Brož (1877–1939), krajinář a portrétista Josef Syrový (1879–1956), malíř a učitel Karel Benetka (1895–1972), malíř Vladimír Pecháček (1909–1969), prozaik a filmový scénárista Rudolf Černý (1920–1982), malířka, grafička a oděvní výtvarnice Blanka Novotná-Cibulková (nar. 1928), historička a etnografka Nymburska Jana Hrabětová (nar. 1943) nebo fotbalista Tomáš Skuhravý. V přerovském zámku, ve skanzenu a okolních lesích byla filmována řada televizních pohádek. V místní škole ve skutečnosti proběhl závěr slavného lovu na divočáka, který později popsal Bohumil Hrabal ve své knize Slavnosti sněženek. Pro tento kraj je příznačný i fakt, že vleklé spory dvou mysliveckých sdružení, které Hrabal popsal ve stejné knize, jsou ve skutečnosti malou válkou mezi nimrody z Přerova nad Labem a sousedních Semic (autor dlouhá léta žil v nedalekém Kersku).

Památkově chráněné objetky a chráněná území

V Přerově nad Labem je 9 nemovitostí se statutem kulturní památky. Jsou to kromě zámku a kostela sv. Vojtěcha Staročeská chalupa (č. p. 19), pivovar, hospoda (č. p. 14), dvě venkovské usedlosti (č. p. 11 a 13) a dvoje boží muka. Z přírodních památek jsou na území Přerova a v jeho bezprostředním okolí tyto objekty a území: čtyři památné lípy srdčité okolo božích muk Na Vrších, přírodní rezervace Hrbáčkovy tůně a významný krajinný prvek Přerovská hůra. Ve fázi vládního návrhu je 360ha přírodní rezervace Káraný-Hrbáčkovy tůně, která má na území Přerova zahrnovat rozsáhlý lužní les Netušil. Pro svůj význam bude rezervace zařazena mezi Evropsky významné lokality Natura 2000.

Obecní znak

Přerovu nad Labem byl znak udělen 23. ledna 1499, kdy byl králem Vladislavem II. povýšen na městečko. Na modrém štítu je stříbrná čtyřhranná věž z kvádrů, s otevřenou branou v přízemí, jedním oknem v patře a s pěti stínkami cimbuří. Z okna visí na řetězu zlatý štítek s doprava obrácenou černou kančí hlavou s velkými bílými kly a s červeným jazykem (erb pánů ze Šelmberka). Po ztrátě samostatnosti, která souvisela s připojením Přerova k brandýskému císařskému panství v roce 1632, byl po několik století na pečetí obce používaný znak císařské vrchnosti – říšský orel – později doplněný datem 20. 6. 1680 a iniciálami L. I. Tyto údaje připomínaly návštěvu Přerova nad Labem císařem Leopoldem I.

Jak do Přerova nad Labem

- Vlakem – zjistěte si odjezdy na www.vlak.cz. Většina spojů jezdí z Masarykova nádraží. Vystoupíte v Čelákovicích, před nádražím nastoupíte do navazujícího autobusu 443 a po deseti minutách vystoupíte přímo před skanzenem. Celá cesta z centra Prahy do Polabí vám nezabere víc jak hodinu. Ve vlaku i v autobusu platí tarif Pražské integrované dopravy = cestujete s jednou jízdenkou.
- Autobusem – na konečné stanici metra Černý Most nastoupíte do autobusu číslo 398. Řidiče požádejte o jízdenku do zastávky Přerov nad Labem-obora. Zastávka je na znamení. Po vystoupení se dejte podle dopravních značek přes silnici 611 do vesničky, která je vzdálená 1 km.
- Autem – z Prahy pojedete po silnici 611 – „staré poděbradské“. Projedete Nehvizdy, okolo odbočky na Mochov a za mírným stoupáním vás už hnědé informační značky nasměrují vlevo do Přerova nad Labem. Cesta vám zabere okolo 20 minut. Cestovat můžete i po souběžné dálnici D11, ze které sjedete u obce Bříství.

Externí odkazy

- [http://www.pamatky.com/pamatka_podrobne.php?Pamatka=prerovnadlabemzamek velmi podrobný článek o historii přerovského zámku]
- [http://www.fotoprazak.net/10-vyber_pamatky/Prerov.html fotogalerie ze skanzenu v Přerově nad Labem]
- [http://www.lidova-architektura.cz/hlavni_ram/muzea/muzea_prerov.htm druhá fotogalerie ze skanzenu v Přerově nad Labem]
- [http://www.polabskemuzeum.cz/html/prerov.htm stránky Polabského národopisného muzea]
- [http://www.pamatky.com/pamatka_podrobne.php?Pamatka=prerovnadlabem velmi podrobný článek o přerovském skanzenu]
- [http://mujweb.cz/www/motvelmuz muzeum moto-velo]
- [http://druidova.mysteria.cz/MISTA_SILY/VOJTESSKA_STUDANKA/Vojteska.htm fotografie a duchařský článek o studánce sv. Vojtěcha]
- [http://www.sylak.cz/PrerovnL/ neoficiální stránky Přerova nad Labem]
- [http://stanoviste.natura2000.cz/index.php?page=lokalita_detail&LokalitaID=1501 vládní nařízení o vyhlášení přírodní rezervace Káraný-Hrbáčkovy tůně]
- [http://www.czso.cz/lexikon/mos2003.nsf/mos?openform&:537721 podrobné statistické údaje z roku 2003 na stránce ČSÚ] Kategorie:Česká městečka a městysy kategorie:okres Nymburk kategorie:skanzeny kategorie:zámky kategorie:Památné stromy